ADVOKÁTI - PRAHA

Komunismus v Bulharsku..

Počatky bulharskiho socialistickiho hnutm

Počatky bulharski levice se kladou na přelom 19. a 20.stoletm. Po osvobozenm z turecki nadvlady (všude označovani jako turecki jařmo) se v ti době budovala buržoaznm společnost. Spolu s v}stavbou průmyslu vznikla nova politicka smla asi 30 000 dělnmků a dalšmch 250 000 namezdnmch pracovnmků.
Myšlenky socialismu začal v Bulharsku šmřit Dimitr Blagoev (1856-1924). V r.1885 se vratil ze studim v Petrohradu, kde se zčastnil dělnickiho hnutm. Ve svi vlasti zmskaval stale vmce přmvrženců. V roce 1891 byla založena Bulharska socialně demokraticka strana hajmcm zajmy dělnmků, ale taki maloburžoazie, což vyvolavalo od počatku jisti rozpory ve straně mezi marxisty, tzv"těsňaky", a tzv.širok}mi socialisty. Rolnmci zpočatku za spojence proletariatu nebyli považovani. Jejich zajmy hajil Bulharsk} narodnm zemědělsk} svaz. Na svim sjezdu v r.1903 přijali socialnm demokrati marxistick} revolučnm směr a přejmenovali se na Bulharskou dělnickou socialnm demokracii, ktera se stala předchůdkynm strany komunisticki. V ti době už existovala cela řada odborov}ch organizacm, kteri byly sjednoceny pod Všeobecn}m dělnick}m odborov}m svazem. Jeho předsedou se stal Georgi Kirkov, tajemnmkem mlad} Georgi Dimitrov. V letech 1908-1912 socialnm demokracie řmdila cca. 680 dělnick}ch stavek po celi zemi.
Nacionalnm tužby a utkvěla myšlenka po obnově Velkiho Bulharska v širok}ch hranicmch historicki prvnm a druhi bulharski řmše vehnala Bulhary k poražce ve dvou balkansk}ch valkach (1912-13) i do světovi valky. Bulharsko uraženi tmm, že Rusko nepodpořilo jeho tendence po sjednocenm Balkanu pod bulharskou vlajkou a vybralo si za hlavnmho balkanskiho spojence Srby, přešlo na stranu dvojspolku Rakousko-Německo. Hlavnmm důvodem tohoto kroku byla touha cara Ferdinanda po zzemm Makedonie a rumunski Dobrudže. Obě zzemm skutečně zmskal, ale mmrovou smlouvou z Neuvilly, kde bylo Bulharsko označeno za poražen} stat a bylo mu uloženo splacet valečni reparace, o obě zzemm zase přišel. Těsnm socialisti proti zataženm Bulharska do valky proti Rusku od počatku vystupovali Během valky si zmskali mnoho přmvrženců, značně znasobili svou členskou zakladnu a připojili se k internacionale. Předaci zemědělskiho svazu šli ještě dale. Pod vlivem řmjnovi revoluce v Rusku složili povstaleckou armadu s cmlem svrhnout cara! Povstanm bylo potlačeno, ale car Ferdinand byl skutečně donucen k abdikaci. Jeho nastupcem se stal Boris III. Ve volbach v r.1919 zvmtězil zemědělsk} svaz Alexandra Stambolijskiho. Stambolijski byl charismatick}m vůdcem, neměl však přmliš jasn} program. Hajil zejmina zajmy maloburžoazie a střednmch rolnmků. Velkoburžoazii popudil jeho pozemkov} zakon, podle něhož nesměl nikdo vlastnit vmce než 30ha půdy. Stambolijski odmmtal monarchii a snil o velkim spolkovim statu jihoslovansk}ch narodů. Na rozdml od sv}ch předchůdců si představoval jeho uskutečněnm mmrovou cestou. Jeho politika se nelmbila Vnitřnm makedonski revolučnm organizaci (VMRO), ktera toužila po revolučnmm připojenm Makedonie k Bulharsku. S podporou bulharsk}ch vojensk}ch kruhů vladu zemědělskiho svazu svrhla a r.1923 Stambolijskiho zavraždila.

Obdobm mezi světov}mi valkami (1918-1940)

Valka vyčerpala zemědělski zasoby a taki průmysl byl kvůli nedostatku surovin i strojnmho zařmzenm nucen hromadně zastavovat v}robu a propouštět zaměstnance. Za tito situace pochopitelně smlil vliv socialistů. V r.1919 už měli 600 organizacm a 25 000 členů. Na svim sjezdu v tomto roce přijali leninsk} program a přijali pro svou stranu nazev Bulharska komunisticka strana (BKS). Komunisti podněcovali řadu stavek z nichž největšmmi byla stavka dopravnmch zaměstnanců, hornmků v Perniku a dělnmků ve Slivenu a Ruse. Glorifikovano jako prvnm boj komunistů proti fašismu bylo zařijovi povstanm proti fašisticki vladě Alexandra Cankova. Nebylo však přmliš dobře připraveno, většm města se nepodařilo zmobilizovat, panoval chaos a nejednota. Proti vladnmm vojskům mnohde stali lidi s vidlemi a kosami. 5 000 lidm bylo zabito, dalšmch 15 000 uvězněno. BKS byla postavena mimo zakon a vůdci strany Dimitrov, Kolarov a Genov opustili vlast. Přestože BKS pracovala v ilegalitě, podařilo se jm zorganizovat u přmležitosti pohřbu D.Blagoeva, prvnmho propagatora socialismu, masov} průvod. Ulicemi Sofie prošlo 11.5.1924 na 50 000 lidm.
Po padu Cankovy diktatury umožnila nova vlada založit Dělnickou stranu (1927) a byli propuštěni i někteřm vězněnm komunisti. BKS pracovala nadale ilegalně, ale měla vliv na oficialnm Dělnickou stranu.
Hospodařska krize na počatku 30.let 20.stol. zachvatila i Bulharsko. Stoupala nezaměstnanost, množily se stavky. V tomto složitim obdobm paradoxně prožmvala vnitřnm krizi i BKS, neboť se do jejmho čela dostala frakce jak}chsi levicov}ch sektařů. Bulharsk} komunismus si však udělal reklamu celosvětoviho dopadu dmky obhajobě G.Dimitrova na lipskim procesu r.1933. Dimitrov, kter} v ti době působil v Moskvě, byl spolu s dalšmmi komunisty obviněn z podpalenm řmšskiho sněmu v Berlmně. Jednalo se však o akci německ}ch fašistů, kteřm hledali zaminku pro pronasledovanm komunistů v zemi. Dimitrov tuto skutečnost sv}m projevem demaskoval a navrch využil prostoru k propagaci komunistick}ch myšlenek.
Bulharsko se však zatmm fašizovalo. V r.1934 se k moci dostala vojensko-fašisticka organizace Zveno. Ostatnm strany byly zakazany, moc cara Borise se upevnila. Car vladl formou kralovski diktatury. Jeho mezinarodnm požadavek byl jasn}: zmskat Makedonii a Dobrudžii. Tato touha, ktera Bulharsko vehnala v nedavni minulosti do několika prohran}ch valek, rozhodla i o jeho roli v druhi světovi valce.

Bulharsko v obdobm 2.světovi valky (1940-44)

Nabmdku SSSR na uzavřenm paktu o přatelstvm fašisticka vlada odmmtla a připojila se na stranu Hitlera. Za smlouvu z Craiovy z r.1940, kterou Berlmn přiřkl Sofii Jižnm Dobrudžu přistoupilo Bulharsko nasledujmcmho roku k paktu OSA (Německo-Italie-Japonsko) a jeho armada obsadila Makedonii. Bulharsko vyhlasilo symbolickou valku Spojencům, nikoliv však SSSR. Německu umožnilo postup sv}m zzemmm, žadni německi jednotky však v samotnim Bulharsku rozmmstěny nebyly. Vztahy s Německem byly udany hospodařskou zavislostm Bulharska. Ze všeho dovozu bylo v r.1937 z Německa 58,2% a bulharsk} v}voz do Německa činil 41,1%. Po poražkach hitlerovsk}ch vojsk začala Sofie lavmrovat mezi Německem a Spojenci. Nova vlada vyslala dokonce delegaci do Ankary a později do Kahiry k projednanm obsazenm Bulharska anglick}mi a americk}mi vojsky.
BKS, ktera se sjednotila s Dělnickou stranou a po celou valku organizovala mohutni partyzanski hnutm, vyzvala narod k povstanm ve chvmli, kdy stala na hranicmch Bulharska Ruda armada. Hitlerovska vojska začala ustupovat. Bulharska vlada reagovala vyhlašenmm plni neutrality a slmbila přerušenm diplomatick}ch styků s Německem. To však vladě SSSR rozhodně nestačilo a vyhlasila Bulharsku 5.9.1944 valku. To bylo během t}dne bez jakihokoliv odporu a za nadšeniho vmtanm lidu obsazeno.

Vlady se chopila 9.9. Vlastenecka fronta založena komunisty, kterou dale tvořil Zemědělsk} svaz, Zveno a Bulharska socialnm demokracie. Tento statnm převrat se uskutečnil pod heslem "odstraněnm monarcho-fašistickiho režimu". Režim osobnm moci cara Borise III. budovan} od r.1934 skutečně nesl silni autoritativnm ba fašizujmcm prvky a prvnm kroky koaličnm vlady utvořeni ze subjektů tvořmcmch Vlasteneckou frontu opravdu směřovaly k odstraněnm protidemokratick}ch praktik. Byla napřmklad zrušena obavana carska statnm bezpečnost. Carštm regenti byli sesazeni a nahrazeni nov}mi. Jednmm z nich byl dokonce komunistick} teoretik. Moc novi regentski rady byla minimalnm. Rozpuštěno bylo taki Narodnm shromažděnm a většina poslanců byla pozat}kana. Mmstnm spravu a samospravu ovladly rady Vlastenecki fronty. Program vlady obsahoval rozvmjenm vztahů se SSSR, zrušenm monopolů, kontrolu soukromiho sektoru, nastolenm demokracie. Ve skutečnosti však nastalo obdobm, kteri s demokratizacm nemělo vůbec nic společniho.
"Očista veřejniho života", ktera se uskutečňovala za pomoci partyzanů, nebyla ničmm jin}m, než vyřizovanmm star}ch zčtů. Největšmmi radikaly byli samozřejmě lidi, kteřm tak maskovali svou vlastnm černou minulost. Bez soudu byly zastřeleny stovky lidm. Nezřmzeni běsněnm trvajmcm několik t}dnů bylo častečně legalizovano zřmzenmm novi policie, tzv.lidovi milice, jejmmiž hlavnmmi kadry se stali pravě partyzani. V řmjnu byl zřmzen Lidov} soud. Jeho činnost označil jeden z vůdců BZLS, Nikola Petkov, za "krvavi vyřizovanm zčtů s bulharskou statnostm a ne s hitlerovsk}mi agenty". Lidov} soud fungoval až do dubna 1945. Souzeno bylo na 11 000 osob. K smrti jich bylo odsouzeno 2 618, k doživotm 1 226, k vězenm až na 20 let celkem 5 398 osob. Popraveni byli předsedovi vlad Filov, Božilov a bagrjanov, většina jejich ministrů a všichni tři carštm regenti včetně carova bratra Kirila a velka čast ze 160 poslanců, z nichž souzeno bylo 111. Zřmzeny byly komunisticki pracovnm lagry, kam mohly b}t bez soudu internovany "politicky nebezpečni" osoby. Vše se dělo v koordinaci se sovětsk}m vedenmm, mnoho osob bylo dokonce vysl}chano přmmo v SSSR. Rozsah represm a jejich brutalita nema obdoby u žadni v}chodoevropski země.
Pro budoucm uzavmranm mmrov}ch smluv bylo v}hodni zzčastnit se na poslednm chvmli ještě valky proti Německu v roli sovětskiho spojence. Valka Německu byla vyhlašena hned po obsazenm Bulharska sovětsk}m vojskem. Bulharski jednotky v makedonii a Thrakii odmmtly dale bojovat na německi straně. Podřmdily se novi bulharski vladě a po boku jugoslavski Titovy povstalecki armady vytlačily Němce z Makedonie a jižnmho Srbska. bulharska armada postoupila přes Srbsko do jižnmho Maďarska, Slovinska a dale až na zpatm rakousk}ch Alp, kde se setkala s britsk}mi jednotkami. Přmměřm bylo podepsano 28.10.1944. Obsahovalo mimo jini staženm bulharsk}ch jednotek z Thrakie a Makedonie, Dobrudža však Bulharsku zůstala i po pařmžsk}ch mmrov}ch smlouvach. Makedonie se rozhodla pro Jugoslavii, přestože existovala i silna frakce probulharska.V Bulharsku zůstavala sovětska armada avlada musela všechny zaležitosti projednavat se Spojeneckou kontrolnm komism, v nmž byli ovšem pouze Rusovi. Britovi a Američani s vědommm, že je již rozhodnuto o začleněnm Bulharska do sfiry sovětskiho vlivu, se nijak neangažovaly proti sovětsk}m zajmům ani v podpoře nekomunistick}ch sil v Bulharsku.
Během 2.světovi valky padlo 40.000 Bulharů v boji, v partyzansk}ch akcmch, žalařmch a na popravištmch. Do konce valky přišly dalšm tismce osob o život po statnmm převratu uskutečněnim komunisty. Vnitřnm i zahraničnm dluh Bulharska činil po valce 12 miliard leva ve zlatě a mimo to 105 miliard leva. Průmysl byl značně zaostal} a mnohi zavody nebyly schopni provozu. Podobně na tom byla taki polovina elektraren.

Upevňovanm moci komunistů (1945-47)

V srpnu 1945 se měly konat volby do Narodnmho shromažděnm Strany Vlastenecki fronty se rozhodly pro společnou kandidatku, takže hrozilo, že se volby stanou fraškou. Demokraticki frakce v BZLS a Socialnm demokracii na čele s Petkovem a Lulčevem podaly Spojenecki komisi a britsko-americki misi v Sofii žadost o odloženm voleb do doby, kdy budo vytvořeny podmmnky pro svobodni volby. To se podařilo. Začala vznikat opozice nov}ch protikomunistick}ch stran, tzv.BZLS - nikola Petkov a BDSD - sjednocenm. Podmmnky pro svobodni volby však vytvořeny nebyly, a tak tyto strany volby 18.11. bojkotovaly. Společna kandidatka Vlastenecki fronty vyhrala volby s 88,18%. Po jednanm SSSR se zapadnmmi mocnostmi se mělo jednat o formalnm zčasto opozičnmch sil ve vladě, ale ta nebyla zspěšna. Vlada ovladla parlament a ten se stal plně jejmm nastrojem. Nasledovaly konfiskace majetku, zasahy statu do cenovi politiky a hlavně pozemkova reforma, ktera neskr}vala zaměr posmlenm družstevnmho sektoru v zemědělstvm Veškera půda nad 20 ha byla rozdělena malorolnmkům a bezzemkům. Nekomunističtm politici ve Vlastenecki frontě odmmtajmcm bezv}hradnou spolupraci s komunisty, byli obviňovani ze spiknutm, povracenm a spoluprace s podzemnmmi organizacemi, jejichž existence byla sporna. Za ochranu spiklenců byl donucen k demisi taki ministr obrany Velčev z koaličnmho hnutm Zveno, kteri nejvažněji ohrožovalo jednotu VF. Takto komunisti zmskali i kontrolu nad armadou.
Lidov}m referendem se Bulharsko stalo 8.9.1946 republikou. Stalo se tak sice za dohledu Rudi armady, což považujm kritici tohoto aktu za důvod označit jej za neplatn}, ale zda se, že zřmzenm republiky bylo skutečně přanmm lidu, kter} ke koburski dynastii neměl zřejmě žadn} zvlaštnm vztah. Pro vyhlašenm republiky se vyslovilo 92,72% voličů.
V řmjnov}ch volbach 1946 zvtězila opět Vlastenecka fronta. Protikomunističtm demokrati sjednocenm do Federace prace zmskali čtvrtinu hlasů. Předsedou vlady se stal Georgi Dimitrov (1882-1949), kter} se vratil z Moskvy.
V Pařmži byla dne 10.2.1947 podepsana mmrova smlouva mezi spojeneck}mi mocnostmi a Bulharskem. V jejmm zvodu bylo konstatovano, že se Bulharsko jako spojenec hitlerovskiho Německa zčastnilo valky proti Spojen}m narodům a nese tak svou odpovědnost. Včasn}m uzavřenmm přmměřm a tmm, že se nakonec proti Německu aktivně postavilo, umožnilo současni uzavřenm mmrovi smlouvy. V politicki klausuli mmrovi smlouvy se Bulharsko zavazalo rozpustit všechny politicki, vojenski či polovojenski organizace fašistickiho razu a chranit demokraticka prava lidu. Bulharsko se dale zavazalo, že potresta valečni zločince. To se však uskutečnilo už dřmve v ramci protistatnmho převratu.
Pata čast mmrovi smlouvy ukladala Bulharsku odškodnit Jugoslavii a Řecko za ztraty, kteri utrpěly vojensk}mi operacemi a bulharskou okupacm v zzemm těchto statů. Častka, kterou mělo Bulharsko splatit Řecku, činila 45 mil. USD. Jugoslavie se reparace 25 mil. USD dobrovolně zřekla, neboť Bulharsko se podmlelo na osvobozenm Jugoslavie a bulharštm a srbštm partyzani valčili spolu po boku. Dimitrov a Tito ale hlavně byli přateli a měli svi vlastnm spojenecki plany.

Likvidace opozice a "dimitrovska" zstava (1947-48)

Nasledky valky a navmc tři roky sucha, představovaly nutnost obrovskiho zsilm na obnovu země. Narodnm shromažděnm republiky přijalo pro lita 1947 a 1948 statnm hospodařsk} plan, jehož zkolem bylo dosahnout předvalečni zrovně hospodařstvm, provist industrializaci země, překonat rychle krizi ve v}robě energie stavbou nov}ch elektraren a zřizovanmm nov}ch dolů, zavist mechanizaci do v}roby a zv}šit životnm zroveň obyvatelstva. To se skutečně podařilo. Průmyslova v}roba v r. 1947 překročila o 3 miliardy 800 milionů leva v}robu z r. 1937. Bylo to možni pouze za nadšeni dobrovolni prace a mladežnick}ch brigad. Byly vybudovany silnice, vodnm přehrady, cela soustava průplavů, školy, nemocnice, university, ozdravovny
Předseda vlady Dimitrov charakterizoval tehdy Bulharsko těmito slovy: "Zůstalo sice stari společenski zřmzenm, vybudovani na principu soukromiho vlastnictvm, zůstaly tudmž dřmvějšm společenski třmdy a vrstvy se sv}mi zvlaštnmmi zajmy, ale vedenm převzaly novi, zdravi a tvůrčm smly. Změnila se ovšem socialnm a hospodařska struktura země; vedoucmmi se stavajm činiteli lidovm."
Dimitrov byl člen kominterny a jejm směrnice prosazoval bez ohledu na mmstnm bulharski poměry. Nova zstava zvana "dimitrovska" byla vypracovana podle sovětskiho vzoru. Během jednanm o navrhu zstavy byl v litě 1947 nečekaně přednesen požadavek na zrušenm poslanecki imunity pro uznavani opozičnmho politika N.Petkova. Imunitnm v}bor bez prostudovanm objemniho spisu prokuratury během několika hodin souhlasil. Opozičnm poslanci chtěli branit Petkova vlastnmmi těly, proto předseda sněmovny a pozdějšm premiir Vasil Kolarov povolal přmmo do sněmovny policii, ktera poslance zbila a Petkova odvedla. Za neceli čtyři měsmce byl po vykonstruovanim procesu spolu s dalšmmi čtyřmi osobami popraven. Důvodem obžaloby bylo zdajni členstvm v jakisi spiklenecki skupině důstojnmků. "Odhalenm" spiknutm se stalo zaminku pro likvidaci opozice. Z Narodnmho shromažděnm museli odejmt všichni opozičnm poslanci, zvlaštnmm zakonem byly rozpuštěny opozičnm strany. Jejich navrhy zstavy se vůbec nedostaly ke čtenm a 4.12. 1947 byl přijat komunistick} navrh. Jeho podstatou bylo nastolenm lidovi moci. Na zakladě toho byl přijat zakon znarodňujmcm průmysl, banky a doly, později zahraničnm obchod a vnitřnm velkoobchod. Nasledovalo vyvlastněnm strojnmho inventaře velk}ch družstev. Soukrom} sektor byl však likvidovan až do roku 1960.
Na sjezdech v r.1948 se Vlastenecka fronta stala skutečně zcela jednotnou politickou organizacm. Socialně demokraticka strana se sloučila s komunistickou Bulharskou dělnickou stranou pod nazvem Bulharska komunisticka strana (BKS). Socialnědemokratičtm poslanci, kteřm se sjednocenmm nesouhlasili, byli souzeni. Existovat směl ještě BZLS, ale ten přijal za vlastnm program komunistů. Jednotna Vlastenecka fronta měla v r.1956 2,6 mil. členů, což představovalo 52% voličů.

Mezinarodnm vztahy komunistickiho Bulharska

Nejvřelejšm vztahy (nepočmtame-li SSSR, k němuž mělo vztah vazalsk}) mělo Bulharsko s Jugoslavim. Dimitrov a Tito dokonce planovali společnou jihoslovanskou federaci. Dimitrov si pohraval s myšlenkou na spojenm všech jihov}chodnmch statů, tedy včetně Albanie, Rumunska a snad i Řecka a Maďarska. Tito spmše počmtal s tmm, že by se Bulharsko stalo jednou ze svazov}ch republik Jugoslavie. Vzniklo by tak druhi velki komunisticki centrum (v čele s Titem) bez zčasti SSSR. Stalin proto trval na postupnim sbližovanm republik a za přednostnm označil vyřešenm makedonski otazky. Dohoda mezi Dimitrovem a Titem v srpnu 1947 ve slovinskim Bledu počmtala s vytvořenmm bulharsko-jugoslavski unie. Zaroveň se začala řešit otazka Makedonců. Čast z nich totiž už tvořila svibytn} narod v ramci Jugoslavski federace, zatmmco obyvatelstvo pirinski časti Makedonie se plně identifikovalo s Bulhary. V}měnou za zapadnm oblasti Pirotsko a Bosilegrad měla b}t cela Makedonie součastm Jugoslavie. Komunisti začali přesvědčovat Bulhary v pirinski Makedonii, že jsou ve skutečnosti Makedonci. Tato propaganda BKS byla později zcela převracena. Dimitrov a Tito postupovali ve sv}ch unionistick}ch planech totiž poměrně samostatně a Stalina o sv}ch aktualnmch krocmch ani oficialně neinformovali. Tito navmc připravoval připojenm Albanie. V znoru 1948 si Stalin oba politiky pozval do Kremlu a důrazně jim domluvil. Připojenm Albanie Titovi zakazal. Tito, kter} pochopil těsn} vztah Bulharska k Moskvě, se sjednocovacmch planů s nmm vzdal. Proti Stalinovi se však postavil. Tmm se stal Tito největšmm nepřmtelem komunistů, kteřm jej obviňovali z nejhrubšmch ideologick}ch odchylek. Titova moc však zůstala neohrožena až do jeho smrti v r.1980. Taki pro bulharski komunisty se dosavadnm spojenec stal zhlavnmm nepřmtelem obviňovan}m m.j. ze zaměru nasilně připojit pririnskou Makedonii. Za bulharskou stranu byl jako vinmk těchto tendencm označen b}val} prvnm tajemnmk strany a mmstopředseda vlady Trajčo Kostov. Ten byl navmc obviněn z antisovětismu a agentstvm v někdejšm carski policii a popraven. Proces však skončil diskreditacm komunistů, neboť Kostov odmmtl odřmkat falešni doznanm vynuceni mučenmm.
Vztahy k dalšmm sousedům byly tiž velmi chladni. Sofie podporovala řecki komunisty v občanski valce v letech 1946-49, a když byli poraženi, přerušila na pět let diplomaticki styky. Taki na turecko-bulharskim pomezm dochazelo k čast}m incidentům. V letech 1948-50 proběhla masova emigrace bulharsk}ch muslimů do Turecka. Pak Turecko uzavřelo hranice. Vystěhovalo se přesto 156 410 Turků, dalšmch 110 000 už to nestihlo. Vztahy k nekomunistick}m zemmm byly samozřejmě ještě chladnějšm. Bulharsko bylo jedin}m sovětsk}m satelitem, kter} přerušil diplomaticki vztahy s USA. Stalo se tak v r.1950 a tento stav trval devět let!

Vztahy Bulharska a Československa v letech 1948-60

Bulharsko bylo poslednmm slovansk}m statem, se kter}m Československo uzavřelo mmrovou smlouvu. Uskutečnilo se tak až po znorovim komunistickim převratu, dne 23.4.1948. Do ti doby panovala jista nedůvěra našich demokratick}ch kruhů v trvalost statnmho zřmzenm v Bulharsku a kritizovany byly i vzajemni vztahy s Řeckem a politicki procesy (např. s Petkovem). Vlada vahala podepsat spojeneckou smlouvu se zemm, se kterou byla donedavna formalně ve valce. Bulharsko-sovětsk} požadavek o zakotvenm vzajemni pomoci v přmpadě jakihokoliv konfliktu byl vzhledem k aktualnmm nedobr}m vztahům Bulharska s Řeckem pro československou vladu nepřijateln}.
Uzavřenm smlouvy předchazela smlouva o hospodařsk}ch stycmch, podle kteri naš stat dodaval do Bulharska strojnm zařmzenm, pomahal při v}stavbě přehrad a elektraren a odtud dostaval železni rudy, barevni kovy, zemědělski produkty (olejnata semena, konopm, kůže, tabak, r}ži, pšenici, maso) v celkovi hodnotě 3,5 miliardy. Uskutečněna byla i kulturnm dohoda o vzajemnim obohacovanm, v}měně učitelů, novinařů a sportovců a zřizovanm prazdninov}ch kolonim. Z Bulharska přichazely taki pracovnm smly do pohraničmch oblastm.
Mmrova smlouva mezi ČSR a BLR byla přijata manifestačně za mohutniho potlesku směrem k přmtomni bulharski delegaci vedeni Dimitrovem. Předchazejmcm jednanm zstavodarniho narodnmho shromažděnm tvořily pateticki projevy o vroucmm citu mezi bratrsk}mi narody. Spojenectvm Bulharska s fašistick}m Německem bylo svedeno čistě na "cizackou" koburskou dynastii a jejm zradni přisluhovače, s nimiž se ovšem nov} režim již vypořadal. Postoj komunistickiho Československa k nedavni historii BLR shrnula ve svim projevu poslankyně Švermova.
"Dvakrat v jednom čtvrtstoletm vehnali Koburkovi bulharsk} narod do valky proti Slovanům a po každi Bulharsko těžce doplatilo na tuto hru. Po každi pomahali cizacki dynastii zradci vlastnmho naroda a pomahali nejenom tmm, že celi hospodařstvm země spojili s Německem, že potlačovali průmyslov} rozvoj země a vydělavali na zaostalosti sviho vlastnmho statu. Pomahali nejenom tmm, že posmlali mladež na studium do Německa, aby se odcizila svimu narodu, ale sami vlastnmma rukama rdousili zsilm bulharsk}ch vlastenců, posmlali je na šibenice, do žalařů, davali je zakeřně vraždit a vyplaceli odměny za sťati hlavy bojovnmků za svobodu. A oni to byli, kteřm dokazovali bulharskimu narodu, že vlastně nepatřm mezi Slovany, že mu jsou cizm slovanski zajmy. Chtěli tmm utlumit lasku Bulharů předevšmm k Rusům, protože tyto city byly vždy spojeny s bojem za svobodu, ale chtěli utlumit i city k nam Čechům, poněvadž věděli, že podněcujeme demokraticki tužby Bulharů, poněvadž věděli, že ti studenti, kteřm se vracejm z Prahy a Brna, jsou nositeli demokratick}ch myšlenek. Uzavřmt smlouvu s tmmto Bulharskem je pro nas radostn}m aktem i velk}m zadostiučiněnmm. My jsme nikdy o Bulharsku nepochybovali a nepochybujeme ani dnes o velik}ch tvůrčmch silach bulharskiho naroda a o jeho obětavosti, jeho houževnatosti. Tak jako je naš lid pracovit}, čestn} a věrn}, je takov}m i lid bulharsk}; je dobr}, pohostinsk}, a čeho si nejvmce važmm, jsou jeho hluboki vlastenecki city. Poznala jsem, jak toužm po vzdělanm, jak rolnmci třeba v oděvu tkanim po domackim způsobu, v botech doma zhotoven}ch se zajmmajm o mezinarodnm zaležitosti, jak sledujm, co se děje v jejich vlastnm zemi, jak chapou ten velik} přerod, kter} se v Bulharsku odehrava, a jak taki chapou, co pro ně znamena v}stavba průmyslu, elektrifikace, co znamenajm vodnm přehrady a meliorace, a jak jasně vidm těsnou souvislost mezi průmyslovou v}stavbou a povznesenmm země."
O rok později, v dubnu 1949, byla smlouva ratifikovana v Sofii. V roce 1951 byla uzavřena prvnm dlouhodoba obchodnm dohoda, ktera se pak uzavmrala každ}ch pět let. V letech 1957-1959 se konnalo několik v}znamn}ch vzajemn}ch navštěv mezi oběma staty. V listopadu 1958 podepsal prezident Novotn} v Sofii dohodu o zřmzenm československo-bulharskiho V}boru pro hospodařskou spolupraci. Konsularnm zmluvu podepsal Novotn} se ivkovem v Praze v květnu 1959. V roce 1963 byla podepsana taki Dohoda o obchodu a plavbě. V zahraničnmm obchodě s BLR stalo Československo na přednmm mmstě za SSSR, NDR a PLR.

Obdobm od smrti G.Dimitrova do nastupu Tivkova (1949-1962)

Georgi Dimitrov soustřeďoval ve sv}ch rukou v podstatě veškerou moc. Byl předsedou BKS i předsedou vlady. Zakonodarnou moc mělo Narodnm shromažděnm, kteri bylo plně v moci vlady. Kolektivnm hlavou statu bylo jeho osmnactičlenni předsednictvo. Funkce jaki obvykle vykonava prezident tedy vykonaval předseda NS. Jeho postavenm se však s postavenmm premiira nedalo srovnat. Dimitrov byl jedin}m komunistick}m předakem, kter} měl v zemi přirozenou autoritu. Všichni jeho nastupci se mohli opřmt "pouze" o podporu Moskvy. Při navštěvě SSSR vr.1949 Dimitrov nahle zemřel. Po jeho smrti se dostali k moci stalinisti, kteřm učinili dalšm rozsahli čistky. Vyměněna byla polovina Zstřednmho v}boru strany. Na rok se do čela dostal Vasil Kolarov a po něm do r.1961 Valko Červenkov. V r1954 však byla jeho moc oslabena oddělenmm funkcm předsedy BKS a předsedy vlady.
Stalinismus v Bulharsku byl doprovazen terorem. Nechyběly ani koncentračnm tabory (např.Belene na Dunaji). Za emigraci hrozil trest smrti, pro členy emigrantovy rodiny internace v koncentračnmm taboře. Vysoki tresty nasledovaly taki při neoznamenm něčmho zaměru emigrovat.
Proběhla taki kulturnm revoluce. Za vmtězn} a jedin} povolen} směr byl považovan socialistick} realismus.
Na druhi straně rozšmřenmm škol a zavedenmm vzdělavacmch rychlokurzů byla prakticky vym}cena negramotnost, ktera byla zavažn}m problimem. Mohutně se rozvmjel průmysl. V r.1954 bylo v provozu 700 nov}ch zavodů.
14.5.1955 Bulharsko spolu s dalšmmi komunistick}mi zeměmi podepsalo tzv.Varšavskou smlouvu. Byla protivahou k zapadnm vojenski alianci NATO, ktera v tomto roce přijala za člena NSR. Smlouva obsahovala vzajemnou pomoc v přmpadě ztoku na člensk} stat, konzultace v krizov}ch situacmch a podřmzenm vojensk}ch sil společnimu vedenm v čele se sovětsk}m generalem. V ramci tito smlouvy se Bulharsko spolu s dalšmmi čtyřmi armadami (zejm.sovětskou) zůčastnilo okupace Československa v r.1968, ktera trvala až do r.1990.
Po Stalinově smrti a Chruščovově kritice kultu osobnosti došlo nakratko k uvolněnm poměrů i v socialistickim Bulharsku. Červenkov přišel se sebekritikou, byl zbaven funkce a později vyloučen ze strany. Byli propuštěni někteřm političtm vězni a rehabilitovany oběti režimu, včetně T.Kostova. Tabor v Belene byl uzavřen. Předsedou BKS se v dubnu 1956 stal Todor ivkov, od něhož se očekavala reforma strany. Ta se však neuskutečnila. Po revolučnmch udalostech na podzim tihož roku v Polsku a Maďarsku dostali komunisti strach z demokratizačnmch změn a liberalizačnm tendence zcela zastavili. Opět se hromadně zat}kalo a taki tabor v Belene byl opět otevřen. Do r.1962 byly v provozu taki tabory Loveč a Skravena.

Ira Todora ivkova (1962-1989)

Po šesti letech ve funkci předsedy BKS se ivkov stal v r.1962 i předsedou vlady. Obě funkce tak byly opět spojeny v jedini osobě. Po změně zstavy v r.1971 se stal prezidentem, takže uvolnil funkci premiira. V čele komunistickiho Bulharska stal pln}ch 33 let, což se nepovedlo žadnimu jinimu v}chodoevropskimu vůdci. Měl podporu Chruščeva i Brežněva. Jeho politika totiž plně kopmrovala situaci v SSSR. Ve snaze vyjadřit svou naprostou loajalitu navrhoval dokonce postupni splynutm Bulharska se SSSR. Tmm by ovšem Moskva nic nezmskala, neboť Bulharsko bylo už přes dvacet let jejmm věrn}m vazalem, a tmmto sjednocenmm by si spmše způsobila mezinarodnm problimy. U zapadnmch novinařů si Bulharsko vysloužilo přezdmvku "dobrovolna 16.svazova republika" či "NDR na Balkaně". Podporu svi moci u obyvatelstva upevňoval populisticky zspěšn}mi kroky ke zvyšovanm životnm zrovně. Zv}šil důchody, zkratil pracovnm dobu v sobotu, zv}šil v}kupnm ceny zemědělsk}ch produktů apod.
Snažil se i o ekonomicki reformy s cmlem zv}šit v}robu většm zainteresovanostm podniků na vlastnm v}robě a jejich relativnm samostatnostm. Experiment "tržnmho socialismu" byl v r.1967 aplikovan už ve dvou třetinach zavodů, ale z politick}ch důvodů byl přes poměrn} zspěch zavržen. Kopmroval totiž československou reformu O.Šika, ktera po invazi spojeneck}ch vojsk byla prohlašena za odklon od planovaniho hospodařstvm. A ivkov byl jednmm z nejhorlivějšmch zastanců zasahu v reformujmcmm se Československu. V ramci RVHP, jejmmž členem bylo Bulharsko od vzniku 1949, hospodařstvm Bulharska fungovalo relativně dobře. Zatmmco do r.1970 se rozvmjel zejmina těžk} průmysl, 70.lita 20.stoletm byla ve znamenm rozvoje energetiky, hutnmho průmyslu a strojmrenstvm, potravinařskiho a textilnmho průmyslu. V osmdesat}ch letech začala dokonce orientace na spotřebnm průmysl, elektroniku a elektrotechniku. V ti době se v Bulharsku žilo poměrně slušně, hospodařstvm se začalo hroutit až od pol.80.let a padem SSSR, jako největšmho partnera, došlo k jeho ochromenm.
Mině zspěšni byly reformy v zemědělstvm. Tismce mal}ch družstev se poč.70.let 20.stol. spojily do 161 obrovsk}ch agrarně průmyslov}ch komplexů (APK). Minimalnm zainteresovanost rolnmků održen}ch od půdy vedla ke značni neefektivnosti, a tak se na poč.80.let družstva opět zmenšovala a rozdělovala. Důležitou roli začal hrat cestovnm ruch. Od 60.let začaly vyrůstat novi rekreačnm komplexy s cmlem přilakat na nmzki ceny zejmina zahraničnm klientelu přinašejmcm volně směnitelnou měnu. Ve skutečnosti však nejvmce rekreantů přijmždělo z v}chodoevropsk}ch zemm včetně Československa. Československ} občan mohl v průměru na den utratit v Bulharsku asi 260 Kčs.

Nacionalismus ivkovova režimu

Politickou podporu se snažil ivkov zmskat taki hrou na nacionalnm notu. Ze stmnu ruskiho vzoru začaly vystupovat vlastnm narodnm tradice. ivkovova dcera Ljudmila (1942-81) se jako ministryně kultury a osvěty zasloužila o propagaci Bulharska prostřednictvmm jeho kultury i v zapadnmch zemmch. V r.1981 připravila velkolepi oslavy 1 300 let bulharski statnosti ukazujmcm světu, že Bulhaři měli svůj stat davno před Rusy. Ve sv}ch projevech přesvědčovala veřejnost o tom, že Bulharsko vstupuje z faze lidovi demokracie k vrcholni fazi socialismu - beztřmdnm společnosti.
Součastm tito utopicki teze byla i představa o jednotnim socialistickim narodu. Vlada proto začala zpochybňovat existenci menšin. Už dřmve pochybovala o existenci makedonskiho naroda a existenci makedonski menšiny v Bulharsku odmmtala zcela.
Ještě horšm byl vztah k turecki menšině. V r.1983 začala protiturecka kampaň, ktera trvala až do padu komunisticki moci. Statnm propaganda předkladala nesmyslni teze, že Turci v Bulharsku jsou ve skutečnosti jen islamizovanm Bulhaři, kteřm během osmanski nadvlady zapomněli svou původnm řeč a dmky turecki propagandě se začali považovat za Turky. Byla jim dana možnost se "narodně obrodit", což znamenalo vybrat si některi z nabmzen}ch bulharsk}ch přmjmenm. Pokud tak neučinili, bylo jim přiděleno. Pro muslimy se přitom ztrata jmina rovna socialnm smrti. V 70.letech byla stejna akce provedena u Romů a Pomaků a nenarazila na žadn} odpor. Turci byli obviňovani z tendence odtrhnout a připojit k Turecku oblast Rodop, kde je turecka menšina nejsilněji zastoupena V pol.80.let navmc došlo k několika teroristick}m akcmm (na nadražm v Plovdivu, letiště ve Varně, hotel ve Slivenu a vlak Burgas-Sofia), z nichž byla obviněna turecka organizace Šedm vlci. To se stalo zaminkou pro ještě razantnějšm postup proti turecki menšině. Proto vzniklo Turecki narodně osvobozenecki hnutm Achmeda Dogana (dnes je předsedou vladnm DPS), snažmcm se tyto vladnm akce paralyzovat. Dogan byl však zatčen a v represmch se pokračovalo. Byly postupně zavřeny všechny turecki školy, nakladatelstvm, skončilo vysmlanm rozhlasu v turečtině, uzavřeny byly mešity a zdajně z hygienick}ch důvodů zakazany islamski obřady. V r.1989 před zahajenmm konference o bezpečnosti a spolupraci v Evropě (OBSE) v Pařmži, zahajili vedoucm představiteli turecki menšiny protestnm hladovku. ivkov v mimořadnim televiznmm projevu prohlasil, že pokud někdo dava přednost kapitalistickimu Turecku před socialistick}m Bulharskem, ma možnost odejmt. Propagandisticka slova vzali Turci važně a od května do srpna, kdy Ankara zděšena naporem uprchlmků uzavřela hranice, jich odešlo 344 000. Čast z nich se po padu režimu vratila zpět a dnes žije v Bulharsku asi 1,2 mil. Turků. Asimilačnmmi snahami, kteri vyvrcholily tak mohutn}m exodem, Sofii naprosto zdiskreditovaly a Bulharsko se tak dostalo do mezinarodnm izolace.

Vztahy Bulharska a Československa v letech 1960 - 1990

Bratrski spojenectvm obou statů, kteri bylo určovano spmše zajmy Moskvy, než jejich vlastnm potřebou, doznalo trhlin v 60.letech 20.stoletm. V souvislosti s obrodn}m hnutmm v KSČ, kteri vyvrcholilo Pražsk}m jarem 1968, byla rozpoutana nepřatelska kampaň bulharsk}ch komunistů proti Dubčekovu vedenm. V ti době se pravě připravovala nova smlouva o československo-bulharskim přatelstvm. Vzajemni vztahy na čas značně ochladly, neboť Bulharsko patřilo k největšmm přmvržencům intervence vojsk Varšavski smlouvy v Československu. ivkov o nm mluvil už v květnu. Na setkanm zastupců zemm Varšavski smlouvy 18. srpna 1968 v Moskvě ivkov prohlasil: "Domnmvame se, že plan, kter} vypracovaly zdravi smly KSČ, je zcela realn}. Pokud jde o nas - všemi silami a prostředky se budeme podmlet na likvidaci hrozby, ktera vyvstala pro Československo. Cela naše strana je s vami. Vyjadřujeme naše poděkovanm ZV KSSS za tu obrovskou praci, ktera vedla k našemu dnešnmmu setkanm, za rozhodn} a odvažn} plan internacionalnm pomoci, kter} nam byl v souvislosti se situacm v Československu předložen. (...) Lze předpokladat, že v souvislosti s vojensk}mi operacemi v Československu vyvstanou novi problimy. (...) My se určitě postavmme k novimu vedenm KSČ s velkou důvěrou. V tomto ohledu naše strana taki v budoucnu bude zčinně pomahat KSSS."
21.srpna vstoupila vojska do Československa. Bulharsko vyslalo taki jednu brigadu. Z nm pochazm jedina oběť okupačnmch vojsk, jednadvacetilet} seržant N.Cekov.
Přestože se oficialnm vztahy po nastolenm Husakovy normalizace konsolidovaly, Bulhaři u nas zmskali pověst zaslepen}ch a oddan}ch rusofilů a stalinistů, kteri se začali zbavovat až běhěm poslednmch let. Na druhi straně bylo Bulharsko jednou z mala zemm, kam mohli naši občani vycestovat a poznavat tak postoje bulharskiho lidu jinak, než jak je prezentovalo komunisticki vedenm. V r.1981 navštmvilo Bulharsko timěř 400 tismc Čechoslovaků.

Konec komunistickiho režimu T.ivkova

V ekonomicki krizi se zmmtalo Bulharsko už od poloviny 80.let. Podpořena byla navmc ztratou pracovnm smly zapřmčiněnou mohutn}m exodem Turků. ivkov, kter} svaloval všechny problimy na muslimskou menšinu, v duchu proklamacm Gorbačovovy perestrojky sliboval reformy. Byl dan taki většm prostor pro opozičnm skupiny: V}bor na obranu lidsk}ch prav, Klub na podporu glasnosti a perestrojky, Nezavisl} odborov} svaz Podkrepa, Ekoglasnost ad. Doposud byla opozice dmky tvrd}m represmm dost nev}razna. Ke spiknutmm proti režimu dochazelo spmš uvnitř BKS a jejich cmlem rozhodně nebyla demokratizace poměrů. Taki jeden z nejznamějšmch bulharsk}ch disidentů, Georgi Markov (1929-1978), znam} spisovatel a novinař, byl původně prominentem a dokonce přmtelem T. ivkova. Po jeho emigraci do Lond}na, odkud vysmlal svi pořady kritizujmcm politick} režim svi rodni země, byl zavražděn bizardnmm způsobem tajn}m agentem (otravil ho bodnutmm deštnmkem s ampulm ricinu).
Rok 1988 byl prvnmm rokem novi koncepce BKS pro přestavbu socialismu. V novoročnmm projevu 1989 ivkov řekl: "Rok 1989 bude jednmm z rozhodujmcmch pro naš zspěšn} postup vpřed. Jistě dosahneme cmlů, kteri jsme si vytyčili v materialnm, socialnm a duchovnm sfiře, při demokratizaci života a rozvoji všech tvůrčmch sil, při zvyšovanm zrovně prace i řmzenm..." Ve skutečnosti přišel pad celiho komunistickiho bloku ve V}chodnm Evropě a spolu s nmm i pad ivkovova režimu.
Pod tlakem statismcov}ch demonstracm v Sofii za demokracii a pluralismus vznikla v BKS různoroda opozičnm skupina. Zvmtězil postoj Petara Mladenova směřujmcm přeměně strany v socialně demokratickou stranu. Palacov} převrat se uskutečnil pokojně. Mladenov se ujistil o podpoře Gorbačova, zmskal podporu politbyra a vystoupil na zasedanm ZV. ivkov byl v listopadu 1989 přinucen odstoupit a byl postaven před soud. Ten ho odsoudil pouze za "korupci" k domacmmu vězenm v Sofii-Bojaně. V r.1996 byl navmc za socialisticki vlady zproštěn viny. ivkov byl nejdile zřadujmcmm komunistick}m vůdcem v Evropě. Prvnmm tajemnmkem BKS se stal v r.1954, v r.1962 se stal premiirem a podle novi zstavy z r.1971 prezidentem. Dmky nezakonn}m privilegimm nashromaždil zřejmě nemal} majetek. Jeho šv}carska konta však nelze vystopovat. V osobnmm užmvanm měl přes třicet rezidencm. Zemřel v r.1998.

Postkomunisti v 90. letech 20. stoletm

V prosinci 1989 se BKS vzdala na svim sjezdu vedoucm zlohy deklarovani zstavou. Přejmenovala se na Bulharskou socialistickou stranu (BSP) a dmky zastrašujmcm propagandě, ktera platila zejmina na bulharsk} venkov, s v}raznou 53% podporou zvmtězila v předčasn}ch červnov}ch volbach 1990. V čele statu stali reformnm komunisti prezident Petar Mladenov (1936) a premiir Andrej Lukanov (1938-96). Ve městech, ktera volila spmše demokratickou opozici, nastala vlna stavek proti neregulirnostem při volbach a proti Mladenovi, kter} měl na jednom mmtinku ke sv}m spolupracovnmkům prohlasit, že bude lepšm, když přijedou tanky. Lukanov byl donucen k rezignaci zejmina proto, že nebyl schopen naplnit sliby o zachovanm socialnmch jistot. Během jeho kratkiho předsednictvm se ztratily mnohi stranicki svazky a 2 miliardy USD devizov}ch rezerv. Sam Lukanov byl obviňovan ze zpronevěřenm 50 milionů USD. Bulharsko bylo stale ještě v dost těsnim vztahu k Rusku. Když v srpnu 1991 probmhal v Rusku puč, v Sofii se konaly velki manivry vojensk}ch jednotek. Rusko dokonce nabmdlo Bulharsku členstvm v SNS (Společenstvm nezavisl}ch statů). Byla vytvořena taki společna rusko-bulharska plynarenska společnost. Vliv nomenklaturnmch sil byl stale velk}. Když byly v r.2001 pro veřejnost konečně zčasti odtajněny archmvy tajni policie, bylo zjištěno, že ve vladnmch aparatech v letech 1990-2001 bylo nejmině 121 b}val}ch špisnů, z toho zřejmě deset ministrů a dva premiiři.
Diskriminačnm opatřenm vůči turecki menšině byla rušena za protestů většiny bulharski veřejnosti. 50 000 bulharsk}ch Turků, kteřm se vratili zpět do země, našlo zničena kulturnm centra a obsazeni byty.
Tvrd} dopad nepopularnmch ekonomick}ch opatřenm a celkově neutěšeni společenski poměry, rostoucm kriminalita, ba dokonce politick} terorismus (Lukanov byl zavražděn najemn}mi vrahy), byly přmčinou nestabilnmho politickiho prostředm. Vystřmdalo se několik vlad, z nichž dvě vytvořili opět postkomunisti (1992-94, 1995-97). Socialisticka vlada ana Videnova přivedla zem až k zplnimu ekonomickimu krachu s ohroženmm obyvatelstva hladomorem. Teprve poti zvmtězila v r.1997 opět koalice demokratů ODS pod vedenmm Ivana Kostova (SDS), ktera jako prvnm demokraticka vlada vydržela po celi volebnm obdobm. V r.1998 byly zaznamenany prvnm znaky prosperity a byla zahajena jednanm o vstupu Bulharska do zapadnmch struktur (EU a NATO).

Postkomunisti dnes

Po dramaticki krizi, ktera Bulhary uvrhla do bmdy, většina voličů od BSP odpadla. Před volbami v r.2001 vytvořila BSP s Bulharskou socialnědemokratickou stranou (BSDP), Socialnědemokratick}m hnutmm, Spojenou frontou prace a dalšmmi menšmmi levicov}mi stranami předvolebnm alianci Koalice pro Bulharsko prezentujmcm se jako hnutm prosazujmcm hodnoty modernm socialnm společnosti a podporujmcm i vstup Bulharska do EU a NATO. Nev}razn} program nenabmdl žadnou přitažlivou alternativu. Zvmtězilo hnutm b}valiho cara Simeona, ke kterimu předseda socialistů Georgi Parvanov zaujal nejprve velmi vstřmcn} postoj a přestože jeho strana nebyla přizvana do vladnm koalice , dva socialisti zaujali ministerski posty. Parvanovova politika nakloněna novi vladě byla přmčinou jeho ostri kritiky a vnitrostranicki krize. Majitel stranickiho denmku Duma ukončil jeho vydavanm a založil nov} denmk Republika, zaměřen} proti vedenm strany, kteri pr} učinilo z BSP paradoxně dvořanskou stranu, i proti Simeonovi. Politika Simeonova kabinetu se však od proklamacm liberalně-socialnm politiky začala napadně podobat pravicovi politice vlady předchozm a došlo i ke zlepšenm vztahů mezi vladnm NDS II. a SDS. Stalo se tak před prezidentsk}mi volbami v listopadu 2001, kdy obě strany podpořily dosavadnmho prezidenta a b}valiho mmstopředsedu SDS Stojanova. Parvanov dostal přmležitost k reputaci. Sam se přihlasil za kandidata na prezidenta a pasoval se do role obhajce narodnmch zajmů, kter} bude protivahou k pravicov}m silam. Pohrozil dokonce staženmm sv}ch ministrů z vlady. Parvanovo odvolanm, na kterim čast členstva strany trvala, bylo odloženo. Oproti původnmm očekavanmm se stal Parvanov skutečně nov}m prezidentem a (post)komunista tak opět stanul v čele Bulharska.

Zdeněk Hyan