ADVOKÁTI - PRAHA

Podrobni pojednanm o nejstaršmch dějinach Bulharska...

I.Počatky bulharskiho statu
Zoe Hauptova

Na balkanskim polostrově se objevuje slovanski obyvatelstvo přibližně v 6. stoletm Osidluje severnm čast poloostrova, zvanou Moesie. V 7. stoletm se však dostava do tito oblasti nov} etnick} prvek, totiž Prabulhaři. Byl to turkotatarsk} narod, kter} smdlil původně mezi řekami Volhou a Kamou. Tlak jiniho turkotatarskiho naroda Chazarů je donutil, aby jejich čast opustila sva původnm smdla a vydala se na jih. Roku 679 se jejich chan Asparuch objevil se sv}mi jezdci na Dunaji. Se střmdav}m zspěchem proti nim bojoval byzantsk} cmsař Konstantin V. (741 775), kter} proti nim podnikl osm v}prav. Vlada bulharskiho chana Kruma (802 815) znamenala pad třm byzantsk}ch cmsařů. Nikiforos (802 811) byl zabit na bojišti a bulharsk} chan si zdajně z jeho lebky dal vytvořit pohar, z něhož pil při slavnostnmch přmležitostech. Nikiforův syn Staurakios (811) byl zraněn v bitvě a zahy zemřel, Michael I. Rangabe (811 813) byl po nezspěšni bitvě s Bulhary sesazen z trůnu. Bulhaři si pomanili slovanski obyvatelstvo, kteri jejich v}boje podporovalo. Teprve bulharsk} chan Omortag (814 831) uzavřel mmr s byzantsk}m cmsařem Lvem V. (813 820). Přesto, že Prabulhaři přijali v podstatě byzantskou kulturu a většinou psali řecky, neměli ke křesťanstvm kladn} vztah. Zejmina chan Omortag křesťany tvrdě pronasledoval. Dělo se tak spmše z politick}ch důvodů, aby křesťanštm zajatci nevmtali byzantskiho cmsaře jako osvoboditele. Mezitmm však Prabulhaři začali postupně ztracet svou narodnostnm identitu, neboť byli obklopeni slovansk}m obyvatelstvem, mnohonasobně je početně převyšujmcmm. Vytvařeli pouze tenkou vladnoucm vrstvu. Jejich kultura se odvozovala od kultury jimi poražen}ch zemm. Svědectvmm toho jsou stavby, kteri si dnes lze představit na zakladě archeologick}ch vykopavek. Smdelnm město Pliska svou velkolepou koncepcm a mohutn}mi stavbami je svědectvmm o dmle zajat}ch byzantsk}ch stavitelů a řemeslnmků. Prabulhaři vytvořili silnou statnm organizaci, leč ta se velmi brzo poslovanšťovala. Byzanc samozřejmě považovala za svůj prvořad} zkol pokřtěnm balkansk}ch Slovanů a Prabulharů, ale toto zsilm sdmlela i papežska kurie, stejně jako misionaři z Arminie. K panovnickimu křtu Bulharů došlo roku 865, kdy se chan Boris dal pokřtmt i se sv}m dvorem (při křtu dostal jmino Michael podle sviho cmsařskiho kmotra Michaela III.). Borisovo zsilm po nezavislosti na Byzanci, od nmž přijal křest, se projevilo v letech 866 869 přmklonem k papežski stolici. Dokladem toho jsou prosluli Borisovy Otazky papeži Mikulašovi I., kteri se nedochovaly, dochovaly se však papežovy odpovědi z roku 866. Z tohoto dosti obsahliho textu vypl}va, že se Boris snažil dopatrat odpovědi na nejzasadnějšm otazku, nakolik je papežska stolice s to vyjmt vstřmc jeho požadavku po nezavislosti bulharski cmrkve. Když však byl jmenovan hierarcha pro Borise nepřijateln}, nastal definitivnm obrat Bulharů k byzantski cmrkvi. V důsledku toho se Boris obratil do Byzance se žadostm o bohoslužebni knihy a cmrkevnm i světski zakony, jichž se mu pochopitelně dostalo v řeckim jazyce. Přesto však roku 870 dosahla bulharska cmrkev samostatnosti. Je tedy pochopitelni, že Borisovi přišli vhod vypuzenm žaci Metodějovi, kteřm začali působit jednak ve v}chodnmm Bulharsku, v nově založeni metropoli Prěslavi, jednak v zapadobulharskim Ochridě. V Ochridě prosluli zejmina Kliment, pozdějšm biskup ochridsk}, a jeho druh Naum, kter} založil klašter v nejv}chodnějšm časti Ochridskiho jezera. Bezpečně je znamo datum Klimentova zmrtm, 27. července 916, a taki skutečnost, že byl pochovan v ochridskim klašteře, kter} sam založil. Přesto, že zřejmě brzo po jeho smrti byla sepsana staroslověnska legenda o jeho životě, ktera se sice nedochovala, ale byla pramenem k velki učeni řecki legendě, jejmmž autorem byl znam} cmrkevnm spisovatel Theofylaktos, arcibiskup ochridsk} (1094 1107), nenm nic znamo o tom, odkud Kliment pochazel a kdy se narodil. Všeobecně se soudm, že se narodil okolo roku 830 a pochazel z okolm Soluně, nebo tiž z blmže neznami slovanski provincie, kde byl Metoděj archontem ještě před misijnm cestou na Moravu. Druh} nastupce Borise-Michaila Symeon (893 927) ustanovil Klimenta biskupem v Drevenici, zvani tiž Velika, ktera ležela v Makedonii někde na hornmm toku řeky Vardaru. Kliment byl spisovatelem předevšmm kazatelski prszy, v nmž zspěšně napodoboval ritorick} styl klasick}ch cmrkevnmch otců, zejmina Jana Zlatozstiho. V tomto stylu napsal tiž pochvalni slovo svatimu Cyrilovi, mistrovski dmlko cmrkevnm ritoriky, v němž užmva všech osvědčen}ch prostředků kultivovaniho řečnictvm. Theofylakt se ve svim spisu taki zmiňuje o tom, že Kliment napsal i hymny na různi světce a na Bohorodičku, ke konci života pak Pentekostarion, tj. sbmrku liturgick}ch hymnů, jenž se zpmvajm v obdobm od velikonoc do svatodušnmch svatků. U ostatnmch děl Klimentovi připisovan}ch zůstava jeho autorstvm nadale nejisti. Ze zapadobulharski (makedonski) oblasti jsou zachovany nejstaršm staroslověnski texty psani hlaholicm, jako jsou obě nejstaršm čtveroevangelia, Zografski a Marianski, evangeliař Assemanův, Sinajsk} žaltař a Euchologium. Zda se, že se hlaholice dile držela v zapadnm časti Bulharska, než v smdelnmm městě Preslavi, kde byla vytlačena cyrilicm, řeck}m pmsmem upraven}m pro slovanski potřeby. Ve 13. stoletm sice ochridsk} biskup Dimitrios Chomatianos (1216 1234) pořmdil z Theofylaktovy legendy kratšm v}tah v řeckim jazyce, v němž uvadm, že Kliment vymyslel pro většm zřetelnost i jini tvary pmsmen, než kteri vynašel moudr} Cyril , ale tato pozdnm zprava se sotva zaklada na pravdě. Velk} rozkvět cmrkevnmho pmsemnictvm nastal ve v}chodnm časti Bulharska, a to zejmina v preslavsk}ch klašterech. Svou zlohu tu sehral vliv cara Symeona, kter} byl původně vzdělan} mnich, vyškolen} v Cařihradě. Basnicka skladba, sepsana k jeho poctě, hovořm o velkim množstvm svat}ch knih, jimiž naplnil svůj palac Ze Symeonova obdobm jsou znami jminem dva v}znamnm spisovateli, Konstantin Presbyter, zvan} tiž Preslavsk}, a Jan Exarcha. Konstantin Presbyter, snad biskup v novim smdelnmm městě, je autorem sbmrky v}kladů evangelia (S kazanije svetago evangelija), jež obsahuje 51 homilim na evangelnm perikopy k nedělnmm bohoslužbam. Jsou ve velki většině převzaty z komentařů Jana Zlatozstiho a Kyrila Alexandrijskiho, jen jedina je samostatn}m dmlem Konstantinov}m. Kromě toho přeložil Konstantin velk} spis Athanasija Alexandrijskiho Čtyři slova proti arianům. Vznika otazka, proč překladal toto obroviti dmlo, napsani okolo roku 360, kdy Ariova trojičnm hereze byla v Byzanci živ}m problimem. Učen} hereziarcha Arios, kter} byl odsouzen za svi učenm na 1. nikajskim koncilu r. 360, hlasal podřmzenost Logu, tj. Krista, Otci a popmral jeho božstvm tmm, že byl za syna pouze přijat. Tato nauka, ktera měla původně mnoho stoupenců, však mizm někdy v 7. stoletm, takže v 10. stoletm byla v Bulharsku sotva aktualnm. Konstantinovi však zřejmě nešlo o Ariovu herezi, n}brž o vzevrubni osvětlenm ortodoxnmho učenm o Nejsvětějšm Trojici, kteri Athanasiův spis poskytuje, takže se tmmto překladem dostalo bulharskimu publiku poučenm o nejsubtilnějšmch problimech křesťanski dogmatiky, zvlaště pokud se t}kajm soupodstatnosti, tj. společni podstaty (homousie) osob (hypostazm) Nejsvětějšm Trojice. Druh}m v}znamn}m spisovatelem symeonovskiho obdobm byl Jan Exarcha, o jehož životnmch datech rovněž nenm znamo nic přesniho. Dokonce ani titul exarcha nema zcela jednoznačn} v}klad: mohl označovat buď zastupce cařihradskiho patriarchy, pověřeniho dozorem nad bulharskou cmrkvm, nebo igumena zvlašť v}znamniho klaštera. Sam o sobě Jan sděluje, že poti, co Metoděj přeložil kanonicki knihy v počtu šedesati (tj. Bibli), zatoužil sam přeložit v}klady učitelů (tj. v}znamna dmla cmrkevnmch otců). Nebyl ovšem prost}m překladatelem, n}brž svi předlohy upravoval a kombinoval. Za nejstaršm jeho dmlo se považuje Bohoslovm, jak se naz}va překlad časti velkiho spisu Jana z Damašku, jež nese titul Pramen poznanm (Pigi gnssess). Jan Exarcha přeložil pouze třetm čast tohoto dmla byzantskiho cmrkevnmho otce z přelomu 7. a 8. stoletm, ktera se naz}va Přesn} v}klad pravi vmry, a je pokusem o teologickou systematiku. Překlad je namnoze velmi voln} a často Exarcha sam podava svi vlastnm myšlenky. Na konci dmla je připojeno ještě šest dalšmch kapitol, z nichž jedna je převzata z Theodorita z Kyrru (asi 393 466), ostatnm pak jsou v}ňatky z děl Řehoře z Nyssy. Druhi Exarchovo dmlo se naz}va Šestodněv, tj. v}klad stvořenm světa v šesti dnech. Spisy tohoto druhu, tzv. hexaimera, byla velice oblmbena v byzantski literatuře, neboť poskytovala přmležitost k encyklopedickimu popisu jevů vnějšmho světa, k filozofick}m zvaham i polemikam s heretick}mi naukami. Jan Exarcha kompiloval svi dmlo z Hexaimera Basileia Velikiho, kteri se sklada z devmti homilim objasňujmcmch smysl biblicki historie o stvořenm světa, a z Šesti řečm o stvořenm světa syrskiho biskupa Severiana z Gabaly (408 450). Zejmina Basileiovo dmlo bylo velk}m překladatelsk}m problimem, neboť je psano v komplikovan}ch a myšlenkově bohat}ch periodach, na rozdml od průměrnějšmho ritora Severiana. Kromě toho musel Jan Exarcha vytvořit slovanskou terminologii z nejrůznějšmch oborů lidski činnosti. Celimu dmlu předeslal prolog, radostnou a oslavnou řeč o krase a dokonalosti stvořenm, kam včlenil i dlouhou pasaž, převzatou z Theodoritova spisu Ličenm pohansk}ch nemocm. Exarchovo dmlo vyzařuje radost ze života, z božmch darů a zdiv nad Stvořitelov}m dmlem. Je věrn}m odrazem duchovnmho života mladiho bulharskiho statu, kter} na neštěstm neměl dlouhi trvanm, ale o tom všem tento učen} spisovatel neměl ještě ani tušenm.

II.Bogomilstvm, hereticki hnutm jižnmch Slovanů

V}chodnm cmrkev neznala reformačnm hnutm. I když se často zmmtala v dogmatick}ch a teologick}ch sporech (sem patřily např. trojičnm spory, spjati se jminem Ariov}m, spor o ctěnm svat}ch obrazů a spory christologicki, t}kajmcm se lidski a božski podstaty a vůle Ježmše Krista), přesto tyto spory nesměřovaly ke konečnimu rozkolu v cmrkvi a všechny končily vmtězstvmm ortodoxie . Souviselo to s představou, že bylo dosaženo idealnmho pozemskiho obrazu božskiho řadu, na němž nebylo třeba nic měnit. Proto se taki byzantska teologie neustale pohybovala v hranicmch nar}sovan}ch klasick}mi cmrkevnmmi otci, to platilo zejmina o slovanski recepci byzantski teologicki literatury. Pokud se vůbec vyskytlo v byzantski teologiiněco noviho, zpravidla to ke Slovanům nedospělo, s v}jimkou hisychastickiho hnutm, o němž bude ještě řeč. Proto taki ani konečn} rozkol cmrkve, velki schisma za cařihradskiho patriarchy Michaela Kerullaria r. 1054 reflektovali na Rusi pouze hierarchovi řeckiho původu ve sv}ch řecky psan}ch spisech, kteri byly teprve dodatečně přeloženy do slovanskiho jazyka. Tyto pře s latinmky , tj. se zapadnm cmrkvm, kteri vznikajm v 11. stoletm, obražejm postoj řecki cmrkve k rozkolu, navmc podan} v druhořadi, provincionalnm podobě. Přesto se však jak v Byzanci, tak u Slovanů tu a tam objevovaly snahy očistit křesťanstvm předpokladan}m navratem do původnmho stavu, osvobodit se od hierarchie, oficialnm teologie a dogmatu. Tato hnutm b}vala většinou lidova a vznikala v okrajov}ch častech byzantskiho impiria. V život je vyvolala zpravidla nepřmzniva socialnm situace, ktera postihovala zejmina nejširšm lidovi vrstvy, jak tomu bylo v neklidn}ch dobach za valečn}ch pohrom. Ze stejn}ch důvodů vznikala i na Zapadě reformačnm hnutm, na V}chodě však tyto snahy o očistu křesťanstvm zůstaly omezeny na prost} lid, nenašly širšm uplatněnm ve vyššmch cmrkevnmch kruzmch. Na slovanskim jihu sehralo v}znamnou zlohu zejmina bogomilstvm, nazvani tak po knězi Bogomilovi, jehož realna existence b}va někdy popmrana, avšak sotva pravem. Byl totiž - bezpochyby již posmrtně - proklet na koncilu, svolanim bulharsk}m carem Borilem (1207 - 1218) roku 1211 do Trnova, a toto prokletm bylo pmsemně kodifikovano v tzv. Synodiku cara Borila, přmručce, z nmž se přednašelo, ba i zpmvalo v tzv. Neděli pravoslavm (tj. v prvnm neděli Velkiho postu). Zde se zmiňujm i Bogomilovi žaci Michail, Teodor, Dobre, Stefan, Vasilij a Petr. Kdy se bogomilstvm objevilo v Bulharsku, nenm jisti, neboť nesnadna je i datace hlavnmho pramenu k dějinam bogomilstvm, totiž traktatu Kozmy Presbytera proti bogomilům, kter} se ovšem zachoval až v rusk}ch opisech počmnaje 15. stoletmm. Pokusy o jeho dataci se pohybujm od konce 9. stoletm do stoletm 13. Nejpravděpodobnějšm však je, že bogomilstvm samo došlo sviho rozšmřenm za panovanm cara Petra, či spmše v obdobm mezi Petrovou smrtm (969) a padem prvnmho bulharskiho carstvm (1018). e šlo o dobu, ktera se velmi lišila od poklidn}ch let Symeonovy vlady, můžeme usoudit z Kozmov}ch naražek: ve svim traktatu hovořm o valečn}ch ztrapach, ničenm klašterů a všeobecnim moralnmm zpadku, kter} postihl cmrkev a mnišstvo. Bogomilstvm těsně souvism s importovan}mi naukami, zvlaště s tzv. pavlikanstvmm (naz}van}m tak podle epištol apoštola Pavla), jež vzniklo někdy v polovině 7. stoletm v Arminii. V důsledku kolonizačnm politiky několika byzantsk}ch cmsařů byly pavlikanski komunity přestěhovany na Balkan, zvlaště do okolm Filipopole (Plovdivu) a do Makedonie. Ani toto učenm nebylo zcela originalnm, n}brž navazovalo na starou tzv. manichejskou herezi, jejimž zakladatelem byl v polovině 3. stoletm Peršan Mani (Manis). Jeho nauka opět vychazela ze staršmch gnostick}ch směrů. Zakladala se na dualismu světla (fss) a tmy (skotos). Lidski tělo stvořil bůh tmy, lidskou duši bůh světla. Proto byl poslan na svět Kristus, aby osvobodil duši z těla. Kristus byl božm slovo (logos), na zemi však přišel jako člověk, zrozen} z panny Marie. V tomto učenm se odražm rani křesťanstvm, smmšeni s helinskou filozofim a syrsko-chaldejsk}m naboženstvmm. Dostalo se mu i jistiho ohlasu v Byzanci, jak lze usoudit z někter}ch zachovan}ch textů, jako je např. dlouha epištola Euthymnia, mnicha z klaštera Peribleptos, adresovana okolo roku 1050 krajanům z diecize Akmonia ve Fr}gii, věnovana kacmřskimu učenm tzv. fundagiagitů, jak se naz}vala sekta, patrně velmi blmzka bogomilskimu učenm. Jin} mnich Euthymios, zvan} Zigabinos, sepsal na začatku 12. stoletm zpravu o nazorech hereziarchy Basileia, v ti době hlavy sekty. Kozmův traktat sam nam podava malo informacm o podstatě bogomilskiho učenm, neboť se obava, aby někoho nenakazil". Je však znam i latinsk} překlad autentickiho bogomilskiho spisu, kter} nese nazev Ioannis Apostoli et Evangelistae Interrogatio in coena sancta de ordinatione mundi et de principe et de Adame (= Otazky apoštola a evangelisty Jana na svati večeři, kteri se t}kajm řadu světa, Knmžete a Adama). Nenm jasni, zda jde o překlad z řeckiho, nebo z cmrkevněslovanskiho originalu. Společn}m znakem všech těchto sekt, ať se naz}valy pavlikani, manichejci, katarovi nebo bogomilovi, byl dualismus Boha a Ďabla, přitom viditeln} svět byl pokladan za v}tvor ďablův. Z Kozmova traktatu se dovmdame, že bogomilovi naz}vajm Ďabla Mamonem a pokladajm ho za mladšmho syna božmho" podle alegorickiho v}kladu evangelnmch podobenstvm (např. o marnotratnim synovi podle L 15, 11 - 32, nebo o nepoctivim spravci L 16, 1 - 8). Zavrhujm všechny knihy Stariho zakona a k Novimu zakonu majm vlastnm v}klady. Neuctmvajm Bohorodičku ani světce, neklanějm se křmži, ikonam a ostatkům svat}ch. Odsuzujm bohatstvm a odmmtajm uznavat světski vrchnosti, ani jim nechtějm sloužit. Jejich askeze je extrimnm: nejedm maso, nepijm vmno, často se postm, žijm v celibatu a nemajm děti. Striktnm dualismus jejich učenm se časem zmmrnil a dospělo se k v}kladu stvořenm světa, kter} byl bližšm oficialnm cmrkvi. Bogomilski učenm zasahlo cel} Balkan, rozšmřilo se do Srbska a do Bosny, kde mělo zvlašť dlouhi trvanm. Byzantsk} cmsař Alexios I. Komninos dal někdy okolo roku 1115 upalit hereziarchu Basileia a ještě ve 13. stoletm proti těmto sektam vystoupily cmrkevnm synody v Cařihradě (1316 - 1325). Nenm jasni do jaki mmry toto učenm zasahlo Rus. Prameny se sice zmiňujm o někter}ch hereticmch, např. o mnichu Andrijanovi, kter} byl roku 1004 pronasledovan metropolitou Leontijem, protože pohrdal cmrkevnmmi zakony, knězi a mnichy", avšak je těžko identifikovat byť jediniho ruskiho bogomila. Napadni je však velki množstvm opisů Kozmova traktaru, kteri se zachovaly pravě na Rusi. Koncem 14. stoletm se totiž objevuje v Novgorodě hereticki hnutm strigolniků, kteřm odmmtali cmrkevnm hierarchii, ctěnm ikon, nevěřili ve zmrtv}chvstanm a božstvm Ježmše Krista. Bogomilům se často připisuje široka literarnm činnost, ale ve skutečnosti je těžko prokazat původ textů, považovan}ch za bogomilski. Rozsahla slovanska, zejmina bulharska a ruska apokryfnm tvorba, ač byla oficialně zakazovana, svědčm spmše o lidovim zajmu o věci fantasticki, o chuti dočmst se něco vmce o biblick}ch postavach, než kolik o nich sama Bible řmka. Za nepochybně bogomilski lze považovat pouze dva spisy: je jmm už zmmněni Interrogatio a bulharsk} apokryf Viděnm Izaiašovo. Interrogatio představuje nejkompletnějšm v}klad bogomilski nauky. Mělo zřejmě širšm popularitu, latinsk} překlad svědčm o tom, že bylo čteno i zapadnmmi heretiky. Viděnm Izaiašovo navazuje na nějak} velice star} řeck} text z konce 2. stoletm, kter} se v zplnosti nezachoval. Slovanski (středobulharski) zpracovanm vykazuje zřetelni bogomilski rysy: Satan a jeho služebnmci jsou pany oblohy, zatmmco Bůh panuje v sedmi nebesmch. Když Ježmš sestupoval na zem, aby se vtělil, musel přijmout podobu dimonů, aby od nich nebyl k rozeznanm, Satan ho však poznal a dal ho ukřižovat. Po vzkřmšenm sestoupil Ježmš do podsvětm a tam Satana zajal. I tento text byl rozšmřen na Zapadě, jak dokazuje jeho tištěn} latinsk} překlad, pořmzen} patrně pro dualisticki sekty katarů a valdensk}ch