|
Bulharski dějiny Ti, kdo shlidli bulharsk} velkofilm Chan Asparuch, si snaze představm pustošivi poměry v časech stěhovanm narodů, kdy bojovnm Chazaři hnali Asparuchův a Kubrův turkotatarsk} kmen na jihozapad. Asparuchovi Bulhaři se po polovině 7. stoletm ocitli na jižnmm Balkaně a po zdařilim spojenm se sedmi tamnmmi slovansk}mi kmeny rozšiřovali svůj prvnm evropsk} stat na zkor Byzantski řmše. Po zařijovim mmru s Byzancim (681) se nejvyššm vojensk} velitel, nejvyššm kněz a chan Asparuch naplno věnoval novi statotvorbě. Po dvou stech letech od tito udalosti již byla bulharska šlechta plně slovanska. Z původnm turkotatarski řeči se v sou-časni bulharštině udrželo na 40 slov. Byzantska řmše stavěla Bulhary před otazku života a smrti od 7. do 9. stoletm, kdy v Bulharsku přišel k vladě krut} a zspěšn} chan Krum a již stal před hradbami Konstantinopole. Vztahy Bulharů s Byzancim nakonec upravilo oběma hrozmcm arabski nebezpečm. A pak, po Ljudevmtově nezspěšnim protifranckim povstanm (823), ohro-žovalo Bulhary francki severnm ne-bezpečm. Severov}chodnmm po-strachem byly najezdy Pečeněhů, v}chodnm hranici plenili Chazaři. V 9.stoletm se Bulhaři rozhodovali, zda majm přijmout křesťan-stvm. Pro přijetm noviho naboženstvm mluvily jak za-hraničně politicki důvody (teprve křesťansk} stat byl započmtan do rodiny plnopravn}ch evropsk}ch statů), tak důvody vnitropoliticki (pyramidalnm hierarchie od opatů, biskupů, arcibis-kupů přes papeže až k jedinimu bohu lipe ospravedlňovala centralizovan} pyrami-dalně zorganizovan} feudalnm stat než tradičnm necentralisticki, nepolapi-telni mnohobožstvm). Křesťanstvm přijal v časech pro Bulhary nezspěšn}ch valek Boris I., vrstevnmk velkomo-rav-skiho knmžete Rastislava I. Na přijetm křesťanstvm navazovala tvorba noviho slo-vanskiho pmsma, jemuž učili dva misionaři, soluňštm bratři Konstantin a Metoděj. Nynm mohly b}t překladany byzantski pravnm předpisy, kteri se spolu se slovansk}m zvykov}m pravem staly podkladem pro Zakon na souzenm lidm, jenž v bulharski společnosti šmřil povědomm o rozvmjejmcmm se pravnmm statě. O nevmdan} rozmach Bulharska se postaral vzdělan}, schopn} a ne-lmtostn} Symeon Velik}. Nejdřmv vystoupil proti Byzancii, ktera hodlala připravit Bulhary o cla z mezinarodnmch obchodů. Po vmtězstvm daroval Symeon Bulharsku na zapadě Jadran, na severu Karpaty. Pak vlastnmk černomořskiho a jader-skiho pobřežm přijal titul cara a samo-državce. Symeon zemřel roku 927. Po čase se bulharska statnost zachvěla pod kopyty Svjatoslavov}ch konm, kterihožto knmžete Kyjevski Rusi si proti Bulharům pozvali Byzantinci. Jenže se sami zděsili šedesatitismcoviho knmžecmho vojska a uzavřeli s Bulhary mmr. Nicmině, když už Svjatoslav dorazil, začal se rozpty-lovat pleněnmm. Naplno se projevil na jaře 970, kdy nejenže potřel Bulhary, ale vyjel si na samotni Byzantince. Po roce byl vyhnan cmsařskou armadou, ktera pro jistotu obsadila už i Bulharsko. Bojovn} Basileios II. pohřbil v roce 1018 na sto šedesat devět let bulhar-skou statnost. Cmsař si najmenoval spravce (stratigy) jednotliv}ch okrsků (thimat) a byl spokojen. V obecni mmře lze řmci, že Byzantska řmše, o mnoho vyspělejšm než zapadnm Evropa, nemmnila Bulhary kultivovat. Nechala je skommrat na předměstm řmše se znovu zaveden}m otroctvmm. Leč Byzanc časem slabla. Bulharska povstanm, Pečeněhovi, Uzovi, Kumani, Turci, Maďaři, Normani a křmžovi v}pravy, to vše se sesypalo na velmoc, ktera se jako pokra-čovatelka v}chodořmmsk}ch tradic Řmmskiho impiria odebmrala do řmše stmnů. Po zspěšnim povstanm na sklonku 12. stoletm byla nejprve obno-vena samostatnost bulharski pravo-slavni cmrkve a pak, roku 1185 i nezavislost bulharskiho statu. Druhi bulharski carstvm trvalo dvě stě jedenact let. Do tohoto obdobm spada i vlada slavniho Ivana Asena II Vladař vyhnal z Bulharska Maďary. Latinski cmsařstvm a Ipirski panstvm (odštěpky od Byzance) ho sice neohrožovaly, i tak ale Ivan Asen rozmetal ipirski vojsko, načež Bulharsko nastoupilo drahu nejmocnějšmho balkanskiho statu. Kromě většinoviho slovanskiho živlu se tehdy mezi Bulhary počmtali turko-tatarštm Pečeněhovi, Kumani a Uzovi, arminštm řemeslnmci, židovštm obchod-nmci a cikan-štm kočovnmci. Sultan Emir Osman I. sjednotil Turky, kteřm přijali islam a bral Byzantskou řmši, zmmtanou občanskou valkou, ztokem. Po srbsko-turecki bitvě na Kosově poli se strach z turecki smly přenesl na Balkan. Nijak nepomohlo, že statečn} Srb Miloš Obilič zavraždil uprostřed tureckiho leženm sultana Murada. Z pohromy na Kosově poli 15. června 1389 se balkan-štm Slovani nevzpama-tovali. Nato Zikmund Lucembursk} podle vpadl do severnmho Srbska, na což vysmlenm Srbovi nemohli odpovědět jinak než uzavřenmm mmru s Turky. Na řadě bylo Bulharsko. V roce 1393 Turci udeřili všm silou. O tři lita později padla poslednm bašta bulharski statnosti, pevnost Vidin. Car Ivan Šišman byl zajat a usmrcen. Až do roku 1878 vychazel nad bulharskou zemm noc co noc tureck} půlměsmc. Nasilni isla-mizaci byli Bulhaři vystavovani povět-šinou jen po dobu upevňovanm turecki moci. Čast naroda se poturčila, čast přijala islam dobrovolně (Pomaci) a dodnes si tuto svou identitu ucho-vava. idy a křes-ťany považovali vladnoucm muslimovi sice za nevěřmcm, ne však za pohany, a tak k nim přistu-povali daleko sna-šenlivěji než napřmklad toho času španělska katolicka vrchnost k muslimům. Nicmině o rovnopravni soužitm křesťanů s muslimy v Osmanski řmši rozhodně nešlo. Tak napřmklad v 17. stoletm jedna z hospodařsk}ch reforem umožňovala agům, muslim-sk}m statkařům, zabmrat křesťanski statky a jejich původnm majitele odsunout na zroveň zne-volněn}ch rolnmků. Po rusko-turecki valce (1806 až 1812), jmž se na straně Ruska zčastnili i bulharštm dobrovolnmci, vzrostlo v Bulharsku sebevědomm protiturecki opozice. Povstanm Velko Petrova seřadilo hajducki smly, v tito době však mmra ruski pomoci sice odpovmdala rusk}m zajmům, ne ale bulharsk}m potřebam. Je otazka, do jaki mmry by Rusko Bulharům pomohlo, kdyby vyhralo krymskou valku proti Turecku, Britanii, Francii a rakouski "ozbrojeni neutralitě". Rusko tuto valku nevyhralo 15. června 1877 ale milion devět set tismc rusk}ch mužů ve zbrani přešlo Dunaj, aby se vypořadalo s osman-sk}mi statnmmi zajmy. Sanstefansk} mmr z roku 1878 by pro Bulhary znamenal vytvořenm velkiho statu, kdyby Zapad (předevšmm Britovi) ostře nevystoupil proti bu-dovanm slo-vansk}ch statů na Balkaně. Tihož roku Berlmnsk} kongres velki Bulharsko zammtl, ovšem mali bulharski knmžectvm pod ruskou ochra-nou bylo již na světě. Parlamentnm sprava země ztrosko-tala v důsledku politicki a hospo-dařski krize statnmm převratem 25. dubna 1881. Knmže nicmině ne-soustředil moc do sv}ch rukou. Bulharskou politiku určoval rusk} diplomatick} zastupce v Sofii. Nej-důležitějšmmi ministry bulharski vlady byli ruštm generalovi, ve zbyl}ch zřadech seděli konzervativnm politici, kteřm věřili, že mlad} stat přiblmžm Evropě osvmcen} absolutismus a zahraničnm dohled. S vyhlašenmm naprosti nezavis-losti statu (1908) došlo v Bulharsku k ustanovenm carstvm s carem (pro zahra-ničm kralem) Ferdinandem I. v čele vlady. 5. řmjna 1912 vypukla se souhlasem jak Ruska, tak Zapadu protiturecka bal-kanska valka. Společně v nm vystoupili Řekovi, Bulhaři, Srbovi a Černohorci. Turecko bylo poraženo a vypuzeno z Evropy. Vmtězovi se na způsob jedno-strann}ch ukvapen}ch zaborů začali přetahovat o dobyta zzemm. Bulharsko na-konec ze sv}ch řad vyloučili a 16. června 1913 proti němu zahajili nynm již druhou balkanskou valku. Bulhaři utrpěli poražku, při kteri přišli o četna zzemm ve prospěch Řecka, Srbska a Turecka. Prvnm světovou valku stravilo Bulharsko na straně zstřednmch mocnostm. Po zspěšn}ch taženmch přišel valečn} obrat, vmtězstvm dohodov}ch mocnostm a bulharska kapitulace. Bulharski naděje na zmskanm Makedonie a mali časti Rumunska padly. Ve složit}ch poměrech požadavků hospo-dařski reformy (v roce 1919 byla založena v ruski řmjnovi revoluci se shlidnuv-šm komunisticka strana) nov} předseda vlady Alexandar Stambolijski přeroz-dělil zemědělskou půdu tak, aby stoupl počet rolnmků. Součastm Stambo-lijskiho zahraničnm politiky bylo nutni sblmženm se s dohodov}mi (vmtězn}mi) mocnostmi, k čemuž vedla cesta přes rozvmjenm dobr}ch vztahů s Jugoslavim a Francim. Českoslo-vensko, kteri na rozdml od Jugoslavie a Rumunska nemělo s Bulharskem spory, se zasa-dilo o přijetm Bulharska do Společnosti narodů. Bulharsko se nicmině muselo zřmci naroků na make-donska zzemm a po Řeky pro-hrani řecko-turecki valce (1922) ztratilo kvůli nutnosti někam usmdlit maloasijski Řeky naději na zmskanm egejskiho pobřežm. V Bulharsku proběhlo několik vojensk}ch převratů, až nakonec došlo k upevněnm carovy osobnm moci. Ovšem to se už dějiny kalily novou valečnou hrozbou. 15. zařm 1939 vydala carova vlada prohlašenm o bulharski neutralitě, avšak hospodařski zajmy chtě nechtě poutaly Sofii k Berlmnu. V březnu 1941 přistoupilo Bulharsko ke spojenectvm s Německem a Italim z důvodu možni-ho zmskanm přmstupu k Egejski-mu moři na zkor Řecka valčmcmho s Italy. Po ztoku Osy na Jugoslavii svitla Bulharům naděje na obsazenm Makedonie. Bulharsko nakonec zmskalo jen tu čast Makedonie, kterou nepřipojili Italovi spolu s Kosovem k Albanii. Car Boris III. dělal co mohl. I přes Hitlerův natlak odmmtl vyslat vojska proti Sovětskimu svazu, musel ovšem vyhlasit valku Velki Britanii a USA. Nynm byla proti-německ}mi silami bombardovana i Sofie. Od roku 1943 se v Bulharsku stale činoroději projevoval ko-munistick} a vůbec rusofilsk} partyzan-sk} odboj. Opozici po-pouzely proti-židovski zakony, kteri ale za daniho stavu bul-harsko-německ}ch vztahů b}t vydany musely. 5. zařm 1944 vyhlasil Bulharsku valku Sovětsk} svaz. O čtyři dny později provedl Narodnm v}bor Vlastenecki fronty statnm převrat. K vladě se dostaly čtyři koaličnm strany s rozhodujmcmm slovem komu-nistů. Bulhaři začali splacet vmtězům. Čast mmstnmho vojska byla neprodleně vyslana na pomoc Rudi armadě. Na zakladě referenda z 8. zařm 1946 došlo ke zrušenm monarchie. Car Symeon II. odešel s rodinou do Španělska. V ramci zlepšenm bul-har-sko-jugoslavsk}ch vztahů Bulharsko opět přišlo o svou valečnou čast Makedonie a v ramci napravy vztahů s Řeckem, potažmo s Velkou Britanim, opět přišlo o možnost přmstupu k Egejskimu moři. Krom toho byly z řecki strany Bulharsku vyčmsleny reparace v hodnotě 45 milionů dolarů. V roce 1947 bylo již očividni, že si USA a SSSR rozdělily Evropu. Dalo se očekavat, že nad Bulharskem naplno zavlaje ruda hvězda. Ke ko-munistic-kimu vedenm země dospělo Bulharsko klidnou, nepřevra-tovou cestou a klidně, nepře-vratově se s komunismem v listopadu a prosinci 1989 rozešlo. Nejv}znam-nějšmm bulharsk}m komunistick}m statnmkem byl bezesporu Todor ivkov, kter} zřadoval třicet tři let. Jeho vě-decky vzdělana dcera Ljudmila se za-sloužila o mezinarodnm věhlas bul-harski kultury. Nerozlousknu-teln}m ořmškem ivkovovy politiky byla nikdy zspěšně nevyřešena otazka turecki a pomacki menšiny. Dnešnm Bulharsko je tak zvaně postko-munisticki, začleňuje se do zapadnmch a prozapadnmch mezi-narod-nmch struktur, tvůrci bulharski vladnm politiky usilujm o přičleněnm země k Evropski unii a k NATu. Jelikož ma bulharska veřejnost v živi paměti, kterak utrpělo domacm hospodařstvm kvůli ropn}m sankcmm vůči Jugoslavii, kterak valka NATa na Dunaji ochromila řmčnm dopravu, a tmm připravila Bulhary o v}znamni přmjmy, a kterak rakety NATa omylem dopadaly až na sofijska předměstm, nesouhlasm vmce než polovina Bulharů s tzv. "cestou svi země do Evropy".
ADVOKATI
|
INFORMACE 
